Československo

	Oficiální název: Československá republika Název v anglickém jazyce: Czechoslovakia

	(Československá socialistická republika (1960-1990)) (Česká a Slovenská federativní republika (1990-1992)) Bývalý středoevropský stát rozloha: 127,9 tis. km² počet obyvatel: 15,7 mil. (1990); správní členění: federace dvou republik: Česká republika (8 krajů), Slovenská republika (4 kraje). Hlavní město: Praha, 1,2 mil. obyv. (1990). Úřední jazyky: čeština a slovenština Měnová jednotka: 1 koruna československá = 100 haléřů Nejvyšší hora: Gerlachovský štít 2 655 m Nejnižší místo: řeka Bodrok 94 m Nejdelší řeka: Vltava 433 km 1918-1938 1945-1993


	Historie Vnitropolitický vývoj rakousko-uherské monarchie za první světové války zřetelně naznačoval rychlý odklon od relativně demokratického politického systému a zvláště pro českou politiku hrozil ztrátou všech vydobytých pozic hlavně na národním poli. Z těchto důvodu odešli dva čelní představitelé české politické scény, realista Tomáš Garrigue Masaryk a agrárník Josef Dürich do exilu, kde zahájili cílevědomou odbojovou činnost, zaměřenou v prvé řadě na vytvoření českých vojenských jednotek z řad krajanů a zajatců, bojujících na straně dohodových mocností. Zatím co Dürich se zaměřil na úzkou spolupráci s politickými špičkami carského Ruska (a jeho akce fakticky skončila s pádem carismu), Masaryk využil svých kontaktů ve Velké Británii a s pomocí Slováka Milana Rastislava Štefánika ve Francii k vytvoření odbojového centra, jemuž se nakonec podřídily všechny krajanské a zajatecké organizace v dohodových zemích. Do konce světové války se navíc podařilo vytvořit téměř stotisícovou armádu, která se aktivně zúčastnila bojů, na všech evropských frontách. Úspěšné politické a vojenské aktivity v zahraničí spolu s akcemi domácích politiků umožnily po zhroucení Rakousko-Uherska vyhlásit 28. října 1918 nový stát, Československo, k němuž se o dva dny později přihlásila také slovenská politická reprezentace. Vzhledem k politickému uznání československého exilu od mocností Dohody na podzim 1918 mohl se nový stát postavit do řad vítězů první světové války, svou existenci (zvláště pak připojení Slovenska) však musel obhájit během roku 1919 v několika válečných akcích, než byly jeho hranice oficiálně, deklarovány mírovými smlouvami. Československá republika byla parlamentní demokracií s určitými mimořádnými prezidentskými pravomocemi, danými vlivem osobnosti T. G. Masaryka. Jednalo se o mnohonárodní stát s komplexně rozvinutými občanskými právy, převzatými nezřídka z bývalé monarchie. Během krátké doby se podařilo stabilizovat měnu i celou ekonomiku, řešení územní reformy s ohledem na národnostní menšiny však nebylo dokončeno. Naproti tomu mělo Československo jednoznačně zaměřenou zahraniční politiku, opírající se o Francii a Společnost národů, proti případným maďarským nárokům vznikla v červnu 1921 tzv. Malá dohoda. Počátkem třicátých let však Československo zasáhla hospodářská krize a zároveň se prudce zhoršily mezinárodní vztahy, neboť Společnost národů nebyla schopna vyřešit nastolené odzbrojovací problémy. Snaha Německa o revizi versailleského míru postavila Československo do řad jeho odpůrců, výrazně byla posilována obranyschopnost, zároveň však došlo k opětovné a později i definitivní roztržce s německou národnostní menšinou, která diky zahraničnímu vměšování vyústila v odtržení pohraničí ve prospěch Německa, Maďarska a Polska na podzim 1938. Chabý pokus o politické vyrovnání se Slováky neuspěl v březnu 1939, následkem čehož byl v Bratislavě 14.3. 1939 vyhlášen samostatný Slovenský stát a následujícího dne byly české země okupovány Německem a Podkarpatská Rus pak Maďarskem. Tím skončila existence Československé republiky, založené na ideálech čechoslovakismu, humanismu a demokracie. Na základě politické akce exilu podpořené opětovnou účastí českých a slovenských dobrovolníku v boji proti státům německého bloku na všech frontách druhé světové války v Evropě bylo Československo v omezených hranicích na jaře 1945 obnoveno, původní ústava však byla oktrojována vládním programem a politický život výrazně omezen. Československo se stalo dvojnárodním státem s malými národnostními menšinami (Maďaři, Poláci, Němci), jeho zahraniční politika byla smlouvou z prosince 1943 orientována na Sovětský svaz a parlamentní demokracie ustoupila národně sociálnímu režimu Národní fronty, sdružující všechny povoleně strany. Rozhodující silou se po volbách v létě 1946 stali komunisté, kteří následně v únoru 1948 provedli státní převrat, po němž nastolili komunistickou diktaturu a Československo přetvořili v sovětský satelit, řízený jednou politickou stranou. V roce 1949 se země začlenila do bloku prosovětských států hospodářsky, v roce 1955 také vojensky. Došlo k naprosté destrukci vlastnických vztahů, novému režimu nepohodlná část obyvatelstva byla proskribována, ekonomika převedena na sovětskou strukturu a sovětský způsob řízení. Odpor obyvatelstva se projevoval pouze náznakově, hlavně při likvidaci osobních úspor měnovou reformou v červnu 1953. Teprve narůstající ekonomické problémy v polovině šedesátých let aktivizovaly jak reformní tendence uvnitř vládnoucí strany, tak snahy o osobní iniciativy v rámci kulturní elity. Výsledkem bylo tzv. pražské jaro, pokoušející se o reformu zavedeného systému shora při deklarované podpoře občanů. Mezinárodni zákrok (vojenská agrese v srpnu 1968) však tyto snahy tvrdě potlačil a nastolil období tzv. normalizace, znamenající naprostou likvidaci občanské iniciativy a zájmu o věci veřejné. Až po dvaceti letech, opětovně ve spojeni s ekonomickými problémy a nyní i s ohledem na postupné změny v dalších socialistických zemích, došlo k aktivizaci opozice, která svými akcemi dokázala během roku 1989 získat na svoji stranu širokou veřejnost a během listopadu a prosince 1989 přivedla komunistický režim k pádu. Nový stát se stal parlamentní demokracií s postupně se standardizující ekonomikou, nevyřešeny však zůstaly problémy reálného politického soužití obou národů, což nakonec vedlo po volbách na jaře 1992 k po1itickým jednáním o pokojném rozdělení státu na dvě suverénní země, Českou republiku a Slovenskou republiku. Podle přijatých zákonů tak Československo k 31. prosinci 1992 ukončilo svoji existenci.